Život je boj, ale stojí za to...

Březen 2012

Metafory života

29. března 2012 v 13:57 | hnedoockaVer |  TT - Básnění

METAFORY ŽIVOTA


Můj život je jako moře

svítí-li slunce, je poklidné

potom však přijde bouře

která vše krásné rozplyne



Mé srdce je jako ledová skála

těžko se do něj dostává

tvrz, co se tak pevnou zdála

však pod něhou a láskou roztává



Má láska je jak svíčky žár

ze začátku jako velký plamen hoří

později z ní zbyde jen cár

a naděje se jako domeček z karet zboří

Osud

14. března 2012 v 17:00 | hnedoockaVer |  TT - Básnění

Většina z nás má určitě nějakou 13.komnatu, kterou před ostatními skrývá. A je jen na osudu, jestli bude chtít poodkrýt karty a zahraje si na pravdu...

Při tématu Hra na pravdu mě napadla tato básnička,snad se bude líbit:-)

OSUD


Ležíme spolu těsně vedle sebe

a povídáme si o svých snech

osud mi přihrál do cesty Tebe

můj pohled utkvěl na Tvých rtech



Ráda naslouchám Tvým přáním

se zájmem poslouchám Tvá vyprávění

při polibku se k Tobě toužebně skláním

a cítím v sobě velké rozechvění



Třesu se, ale zima mi není

tělo mám horké jak letní žár

třeba jsme si předem předurčení

nebo jsme jen zamilovaný pár



Všechno jen na osudu je

jak on nám karty zamíchá

když člověk své štěstí postrkuje

většinou mu mezi prsty proniká

Barvy života

6. března 2012 v 21:55 | hnedoockaVer |  TT - Básnění

BARVY ŽIVOTA


Žlutá je zářivá barva léta

hnědá barva podzimní listí líčí

v létě radost a láska vzkvétá

na jaře vše ztracené opět vzklíčí



Bílá je barva svatebního závoje

modré je nebe, když obloha je jasná

červené je srdce a láska bez boje

růžová je barva naděje a krásna



Černá pro každého jiný význam má

někomu nosí štěstí, jinému potíže

průhledná barva budoucnost znamená

nejvíce se podobá stavu bez tíže



Barvy života stále nás všude provází

jsou naší fontánou a inspirací

když nám občas dech dochází

jsou pro nás záchrannou respirací

Sněhový sen

2. března 2012 v 18:44 | hnedoockaVer |  TT - Básnění

SNĚHOVÝ SEN


Vlasy poseté bílým práškem mám

a bořím se nohama do sněhu

mrzne venku a já vzpomínám

na teplo našich rtů, na něhu


Jdu ulicemi v té kruté zimě

a myslím na sen, co se mi včera zdál

jsem promrzlá a asi se nevyhnu rýmě

ale Tvůj jediný polibek by za tu oběť stál


Tváře mám od mrazu červené

vítr mi rozfoukává vlasy

mé srdce a představy jsou zmatené

a Ty jsi můj jediný anděl spásy


Jsi anděl, co do srdce se mi vryl

jsi sladký sen či realita krásná?

všechny mé obavy jsi ze mě smyl

a já cítím, že s Tebou jsem šťastná